Různorodost typů uvnitř plemene kavkazských a středoasijských ovčáků, nepřítomnost v platných standardech přísných kritérií žádoucích a nežádoucích příznaků horních hranic růstu, způsobuje rozvíjení zhoubného vkusu pro různé chovy.

Je známo, že kavkazský ovčák se používá při pasení ovcí, tak jako na ochranu stád před šelmami. Choval se v kavkazských horách, rozšířil se do černomořské roviny, Stavropolské a Kalmycké republiky cestou křížením s různými typy pasteveckých a loveckých psů se vytvořili místní typy plemene. V Turecku a Iránu je rozšířené plemeno příbuzné kavkazským a středoasijským ovčákům plemeno anatolský karabaš.

 Základní a nejlepší typ kavkazského ovčáka je horský typ mohutného vzrůstu a složení, velmi pravidelných anatomických proporcí bez jakých koliv stop subtilního zkulturnění. Na první pohled je viditelná jeho síla a schopnost k velmi rychlému startu/ vzpomeňme si na legendárního Topyše, honícího vlka/. K tomu to typu patří i vítěz Celoruské výstavy 1988 Šilam- majitel Žilagin. Psi tohoto typu mají silnou konstituci, dlouhé linie, jsou vysokonozí. Index vysokonohatosti 52-55%, index formátu je kolem 105. Hlava je podobná medvědí, masivní veliká, při pohledu z boku a shora má tvar velmi širokého klínu. Přechod od čela k tlamě je prudký. Tlama je o něco kratší než lebeční část hlavy, krk je o trochu kratší jako délka hlavy, je mohutný stojící pod úhlem 30-40° k linii hřbetu. Kohoutek je nepatrný, i když silně obalený svalstvem. Hřbet je přiměřeně dlouhý. Bedra jsou krátká, trochu klenutá. Je velmi důležitý rozvoj tzv. dlouhých svalů. Hrudní a pánevní končetiny s "tupým" zaúhlením jsou velmi dobře osvalené. Pěsti jsou krátké. Hrudní koš se postupně rozšiřuje k falešným žebrům, je okrouhlý a dosahuje po lokte, ale ne níže. Povaha psa je přiměřeně  ostrá bez náznaku hysterie.

Nejvíce rozšířený typ kavkazského ovčáka se zformoval pod dohledem odboru pro hlídkovací služby/střežení/ a psí zápasy. Velmi masivní, těžcí psi výbušného chování a síly. Chování je velmi agresivní. Velký typ, index formátu do 108 i více. Psi jsou relativně krátkonozí /index vysokonohosti nepřesahuje 50-51%, často je i nižší/. Mají velmi široké tělo. Hlava je zjevným zhrubnutím velmi masivní, těžká. Lebka je reliéfová, přechod od čela k tlamě je viditelný. Tlama je zjevně kratší jak délka lebeční schránky. Krk je krátký a hrubý. Kohoutek je silně vyvinutý , viditelně vystupuje nad linii hřbetu. Linie hřbetu není příčná. Často se setkáváme s lehkými hřbety a bedry. Muskulatura je často nedostatečná. Hrudní koš je velmi objemný, s výrazně zahnutými žebry, spuštěnými níže jak je úroveň loktů. Končetiny jsou úměrně dlouhé.Úhlení je málo viditelné. Muskulatura končetin je velmi objemná a silná.

Stepní typ se odlišuje menším vzrůstem, je kompaktnější. Jsou to velmi temperamentní psi, silné konstituce s vysokým krkem, který připomíná velké lajky, ale ochraňující ostré plemenné formy hlavy a charakteristické znaky plemene. Velmi mnoho z nich jsou krátkonozí psi. Stepní typ, rozšířený v přikaspických oblastech, má často rysy středoasijského ovčáka. Odlišuje se ale delšími končetinami silnějšího a výraznějšího úhlení. Tito psi nemají tak bohatou mimiku, výrazný pohled s vyjádřením inteligence, proti středoasijským ovčákům. Psi jsou odolní, lehce se cvičí, projevují dobré schopnosti při stopování, nejsou útoční při styku s lidmi. Tento typ kavkazského ovčáka je nejméně vhodný do chovu. Existují i jiné méně vyskytující se typy, často obsahující rysy výše uvedených linií.