POVAHA

Ke Kavkazákovi jsem přišla náhodou, jednoho dne jsem našla u plotu uvázaného velkého chlupatého psa. V té době jsem měla Knírače a plemeno Kavkazský ovčák jsem vůbec neznala. K našemu plotu ho přivázal člověk, jak jsem později zjistila, který se o něj nestaral a chtěl se ho tímto způsobem zbavit.

Velice mne toto plemeno zaujalo jak svým vzhledem tak i povahou. Po čase jsme se rozhodli s manželem zakoupit štěně KAO s průkazem původu. V tu dobu jsme již měli nějaké informace o plemeni a navštívili jsme několik chovatelských stanic. Některé byly dobré, bylo vidět, že je o štěňata dobře postaráno, jiná na tom byla hůř. Jinde nám nechtěli říci rodiče + ukázat jejich PP, nebo pro změnu bonitační záznamy. Nakonec jsme si vybrali a v koši na prádlo přivezli malé psí miminko.

Překvapilo mne, že na něm nebyl vidět stesk po rodičích a sourozencích a během dvou dnů si zcela přivykl novému prostředí. Již tehdy na něm bylo vidět hrdého samostatného psa, který lidského dvounožce ke svému životu nepotřebuje.

Od tří měsíců jsem se psem cvičila základní poslušnost, aby byl zvladatelný. Nesouhlasím totiž s názorem se kterým jsem se setkala že kavkazák je jenom na hlídání a stačí když pána vidí pouze když mu nese žrádlo. Majitelům s takovým přístupem se stává, že později se jim pes vymkne z rukou a pak neví co s ním. Tady ale není chyba v psu, ale u pána. Štěněti kavkazáka když dovolíte lehnout si v obýváku na gauč, již později nevysvětlíte, že tam nesmí. Jakmile pes vycítí, že nad ním nemáte pevnou ruku, je zle. To myslím pro vás.

Psa jsme si přivezli když našemu synovi byli tři roky. V tomto směru nebyli žádné problémy.

Problémy nastaly když pes dorůstal a pak přeskočil nebo proboural náš starší plot. Budoucím majitelům proto doporučuji než si přivezou štěně domů, postavit vysoký a pevný plot pokud ho ještě nemají a poštovní schránku umístit nejlépe daleko od plotu jestli chtějí stále dostávat poštu, protože nám naše paní pošťačka odmítala poštu nosit. Nemůžu jí to dávat za zlé. Určitě jí nebylo příjemné když se na ní vyřítil šedesátikilový pes s vyceněnými zuby a pěnou u huby.

První oficiální zákus našeho Darchana byl v jeho sedmi měsících. I přes upozornění, že přijdu hned vstoupil cizí člověk na jeho teritorium. Asi si myslel, že ty výstražné tabulky jsou kvůli našemu knírači. Pes vystartoval a přiběhl k oné osobě. Tam se zastavil, byla to pro něj zcela nová situace, poprvé nějaký narušitel na jeho zahradě, na chvilku se zastavil jako kdyby přemýšlel jestli ho má kousnout nebo ne a nakonec se zahryznul. Nejprve varovně štípnul a když osoba začala klást odpor zakousl se už pořádně. Naštěstí byl ze cvičáku nacvičen ne na krk, ale na ruku. Co dodat. Od té doby už k nám plynaři nechodí.

Přes všechny nepříjemnosti jsem s tímto plemenem velmi spokojená. Je to stoprocentní hlídač, naprosto neúplatný, má perfektní sluch, ale i čich a zrak, odolává extrémnímu severskému klimatu který ho předurčuje životu ve venkovních podmínkách, velice ostrý a razantní pes, mistr bojových umění.

Naprosto souhlasím s titulní stranou knížky Žraloci v psí kůži autorky Ireny Sehnerové která charakterizuje Kavkazské ovčáky tímto: síla šelem medvědovitých, majestátní jak hory Kavkazu, sloní paměť, odolnost a houževnatost, perfektní obraný a strážní instinkt, krvelační grizzliové. Když je Příroda tvořila, přes rameno jí hledělo Peklo!